Závodím abych žila

24. února 2012 v 14:52 | Yoko-chan

Nová povídka je na světě. Uznávám, že ten název neni nic moc, ale nic jinýho mě nenapadlo. Když si ho párkrát řeknete vymeje vám mozek natolik, že už Vám nepřipadá tak přiblblej. No nic. Doufám, že se Vám to bude líbit.

Povím Vám jeden příběh o dívce, která si šla za svým snem. Která věřila, že když člověk něco chce, musí pro to bojovat. Že ikdyž narazíme na překážky, nebát se, oklepat se a s hrdě vztyčenou hlavou se zvednout a jít dál.

Ahoj, jmenuji se Haruno Sakura. Je mi 16 let. Měřím asi 170 cenťáků, váhu vám řikat nebudu, to mě ani nenapadne. Ale snad vám bude stačit, že nejsem tlustá. No mám dlouhý růžový vlasy. Ano čtete dobře, mám je růžový. Zelené oči. Nejsem zrovna žádnej génius, ale ani nejsem žádný pako. Takovej normoš. Mám ráda sporty a adrenalin. Společně s mejma nej kámošema chodim na Konožskou střední. Myslim že ro začátek by to stačilo. Ne?

Bylo šest ráno a Sakuřin budík začal zvonit. Moc dlouho ale ne páč se brzo rozplác o zeď a spadl na hromádku rozbitých budíků. ,,Bože měla bych je už vyhodit." řekla Sakura když vstala z postele. shodila ze sebe pyžamo a oblíkla si tepláky, nátělník a mikinu s klokankou. Vzala si mp3, vyšla z pokoje, nazula si tenisky a vyrazila si zaběhat. Vydala se na svou obvyklou pětikilometrovou "procházku". Vítr mi pročesává moje dlouhé třešňové vlasy. Nic nevnímám, v uších mi bubnuje hudba. Občas zahlédnu tělo nějakého člověka, který se šourá po ulici. Moje nohy se jen ladně dotýkají země, cítím sejako když se vznáším. Je to úžasný pocit. Mých pět kilákl se už plíží ke konci. Už vidím panelák, ve kterém bydlím. Už mi zbývá jen vyběhnout schody a jsem tam. Doma ze sebe schodím všechno oblečení a jdu se osprchovat. Bože to je tak příjemný osprchovat se po ránu. Vylezu ze sprchy, omotám se ručníkem a mířím do kuchyně udělat si nějakou snídani, protože můj žaludek už křičí hladem. Kuoknu na hodiny a ty ukazuje za pět minut půl osmý. Ryhle do sebe hodim snídani a běžim se oblíct. Čapnu tašku, hodim ji přes rameno, nazuju si kecky a mažu do školy.

Sakura to měla všechno detailně naplánovaný. V 6:00 budíček a malá rozcvička (viz. pět km). V 7:00 návrat domů a sprcha. 7:20 snídaně a 7:30 odchod do školy. Jenže ona se Sakurka tak trochu zapomněla a ve sprše strávila skoro půl hodiny, takže místo ab vylezla v 7:20 vylezla v půl osmý, jenže to už musela odcházet do školy. Jelikož její škola je asi dvacet minut od baráku, tak to má naplánovaný tak, že když odejde v půl osmý tak je ve škole za deset osm. No ale problém je v tom že dneska se totrochu zvrtlo a ona vyrazila za pět minut tři čtvrtě na osm. Takže si musela máknout. Drala se davem lidí, kteří jdou do práce. Zastavila se uprostřed chodníku a pomyslela so *asi to budu muste vzít skratkou*. Rozběhla se tedy doprava a vyhupsla na malou zídku, proběhla přes zahrádky, odbočila do malé uličky a pak zahla doleva. Běžela přes park, za kterým už byla vidět Konožská střední kam Sakura chodila. Na konci parku byla malá zídka no zídka, z jejího pohledu to byl velký schod. To těm dole to případalo jak zídka. Dole pod tou zídkou byl široký chodník , který vedl přímo ke škole. Takže když někdo uvidí její kalhotky bude to porblém. Normálně by ji obešla, ale dnes měla na spěch, takže o ničem takovém jako obcházení nepřemýšlela. Prostě běžela pořád dál. Přidřepla si a odrazila se. Naštěstí tam zrovna nikdo nešel. Jenže to si jen myslela.

Sasuke si to metitím šinul do školy. Moc nespěchal. Ne že by se tam netěšil, jen nesnášel to ranní vstávání. Není zrovna raní ptáče. Přešel přechod a už byl na chodníku, který vede přímo ke škole. Lidí tu bylo celkem dost. -A proč asi, vždyť je začátek školního roku ty blbe!!!! ---> teda kdo by uvěřil, že jeden z našich hl. hrdinů je tak tupej *odfrkla si* gomene, poznámka autorky. No nic zpátky k příběhu. kdeže jsme to skončili, jo už vim, Sasuke si to šinul do školy. Když v tom zafoukal vítr a uviděl okolo sebe lítat kousky trávy. Otočil se a nevěřil svým očím, vedle něj právě doskočila holka z tý zídky. A nic se jí nestalo. Sasuke s vytřeštěnýma očima na ni čuměl a myslel, že sní. Ta holka měla dlouhé růžové vlasy, skoro do půli zad, zelené oči. byla celkem vysoká (na holku). Na sobě měla kostkovanou červenou sukni, černé podkolenky, bílou košily, černou povolenu kravatu a žlutý rozepnutý svetr s vyhrnutými rukávy. Na nohách měla kecky. Otočila se a usmála se na mě a běžela dál. Zřejmě tam na ni čekali přátele. Zatřepal jsem hlavou jestli to nebyl sen jenže on nebyl. *Tohle je zvláštní škola, ale připadá mi že to bude zábava.* pomyslel si Sasuke.

Tak co? Jaký to bylo??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sasukey sasukey | Web | 24. února 2012 v 19:26 | Reagovat

celkem zajímavý začátek,ale trošku jsem nepobrala proč jsi začala psát z pohledu třetí osoby,pak jsi najednou psala z pohledu Sakury a nakonec to zase přehodila. :-?

2 Yoko Yoko | E-mail | Web | 24. února 2012 v 21:15 | Reagovat

[1]: já sama nwm chtěla jsem vyzkoušet jak to bude vypadat lae asi zůstanu ve starých dobrýh kolejí a na první osobu se vyprdnu

3 Miyu-chan Miyu-chan | Web | 25. února 2012 v 9:08 | Reagovat

Tohle je úžasný :) Těším se, co bude dál :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.