Cena za život 1.díl

5. prosince 2011 v 17:58 | Yoko-chan

Cena za život I.

Takže tohle je moje úplně první povídka tak na mě buďte trochu milý, jo?! A předem se omlouvám za chyby (bloncka nejsem). Pěkné počteníčko.


Tento příběh se odehrává v době kdy Hokagem byl ten strašný sociopat Danzou (nwm jak se to píše xD). Všechno se úplně změnilo. Už to nebylo tak jako dřív. Danzou měl pod sebou armádu ANBU, kteří mu sloužily. Všechna bojová síla Konohy se soustředila do obrany vesnice. Na mise vždy tým doprovázel nejméňe jeden ANBU. Tohle se dalo přežít, ale to, že Danzou zakázal veškeré mise, které se týkaly Sasukeho nebo Akatsuki bylo nepřipustitelné.

Naruta dokonce zavřel do vězení, protože se už několikrát pokoušel utéct a proto Hokage zakázal jakékoliv bezdůvodné opušťení vesnice bez jeho svolení. To se však nikomu nelíbilo a chtěli s tím něco udělat, ale báli se co s nimi Danzou udělá, protože prohlásil že: "Ten kdo opustí nebo uteče z Konohy bude okamžitě prohlášen za nukenina a bude stíhán a zabit." Takže proto se nikdo neodvážil nic udělat až na někoho.

"Tak Sakuro kdy chceš vyrazit?" zeptala se Yoko. "Chtěla bych vyrazit ještě dnes v noci za úplňku." odpověděla Sakura. "Dobře takže o půlnoci tady u severní brány." Rozhodla Yoko a obě dívky se vydaly do svých domovů připravit se na tu osudnou noc kdy utečou z Konohy. Běžely už asi tři hodiny v kuse a stále se nezastavovaly, bez jediné přestávky běžely pořád dál. Věděly totiž, že když Sasuke zabil Orochimara a svého bratra Itachiho je teď na volné noze a pohybuje se někde na hranicích Ochnivé a Větrné země. Takže tam měly namířeno nejdřív. "Hej Yoko za jak dlouho budeme na hranicích Ohnivé s Větrnou?" "Nevím, ale asi tak ještě hodinku poběžíme už to není daleko." odpovídá Yoko. "Tak dobře, ale co potom, myslím když budeme na hranicích?" zeptala se Saky. "Jestli to už Danzou zjistil, tak po nás půjdou ANBU a to bude zlé, proto si musíme dávat velkýho majzla, aby nás nenašly a nechytly jako ptáčky do klece." odpověděla Yoko. "Trochu zrychlíme ať jsme u hranic ještě před svítáním." opáčila se Sakura. "Dobře." souhlasila Yoko.

Už začalo pomalu svítat a naše dvě uprchlice už byly u hranic a hledaly nějaký hostinec kde by mohly přespat a odpočinout si. "Tak jsme si nakonec našly něco na spaní, aspoň nemusíme trčet někde venku v zimě." zaradovala se Sakura. "Jo to je skvělé. Upříně ani mě se nechtělo spát někde venku pod širákem." Ušklebila se Yoko. "Ale co budeme celý den dělat?" zeptala se Sakura. "Taky mě to napadlo, ale po té dlouhé a únavné cestě se mi nikam nechce, takže zůstanu tady a budu relaxovat." opáčila se Yoko. "To zní dobře" odvětila Saky. A obě zalehly a prospaly se, protože ta cesta je docela dost vysílila. Byl večer a naše dvě šípkové růženky se konečně probudily. "Jé to bylo, ale příjemný takhle se prospat." Jo to teda bylo." řekla Saky. "Ale co teď." zeptala se Yoko. "Co co teď. Jak to myslíš co teď?" no co budeme dělat." "Nejsem zas tak tupá, že bych na to nepřišla jo?" vyjela na Yoko Sakura. Pár minut ticha. "Nevím,hele a co si jít dneska trochu povyrazit, co?" vyhrkla svůj nápad Sakura. "Tak jo to zní jako dobrý nápad. koneckonců jsme přece nukeninové takže žádné mise nemáme, takže z toho vyplývá, že máme volno." řekla Yoko. "Takže můžem vyrazit za zábavou?" vyjekla Saky. "Jo." "Tak kam půjdem nejdřív?" zeptala se Saky. "A co takhle zajít do obchodu s kimony?" "Super nápad." usmívala se Saky.






"No teda musim říct, že mi to docela sluší." pochválila se Yoko. "tak samochvála jo?" opáčila se na ni Sakura a obě se začaly smát. Najednou začalo Yoko strašně kručet v břiše. "Pane bože já mám strašný hlad, pojďme si něco koupit nebo umřu hlady." zaskuhrala Yoko. "Ale prosimtě nedramatizuj to, ikdyž já mám taky docela hlad tak co třeba si zajít na ramen." "To zní dobře, tak jdem." Potom co se dobře najedly s jen tak procházely městem, ale ještě nevěděly na koho tam narazí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.